Helenka

Randál, jaký můžete najít jen v narvané hospodě po desáté hodině večer. Nad stoly se vznáší dým, který vypadá, jako když z něj za chvilku začne pršet. U stolu sedí Miky, Prstíček Dan, Mára, Milánek a Bohun. Danovi se říká Prstíček, protože mu od nešťastné příhody v truhlárně chybí malíček na levé ruce. A také jsou tu dvě holky, Monika a Monika, které se pro rozlišení říká Hoblovka. Obě by mohly být téměř hezké, kdyby byly trochu upravenější, umyly si vlasy a nesmrděly kouřem a pivem. Od dveří přichází k jejich stolu Gripen Rosťa.

„Čau vole!“, křičí na něj Prstíček. „Kdes byl ty vole? To sis nevšim, že se v neděli hrálo? A celej tejden předtím byla každej den hospoda?“

„Von má novou roštěnku ty vole“, odpovídá mu Mára. „Ve dne hákuje a v noci jí hobluje, ha ha.“

„Jako fakt? Kvůli holce si nešel na fotbal, když hráli naši?“ ptá se tichým hlasem Milánek. Je to podsaditý blonďák, jako jediný u stolu si odseděl nepodmíněný trest v kriminále. Dívá se vám do očí a nikdy nemrkne první. Všichni ho respektují a mluví s ním uctivě.

„No, je to trochu jinak, ale měl jsem hlavně nějakou práci, kterou jsem musel dodělat“, povídá Gripen. „Hele, už se na mně vykašlete, jsem zpátky a zase budu všude chodit.“

„Počkej, počkej, vole… jak je to s tou babou? Neutíkej od tématu“, dotírá Mára, který se cítí na koni. „Já jí viděl, když jsem šel včera do hospody vaší ulicí, stáli jste v kuchyni a na zácloně byl tvůj a její stín. Stáli jste tam tři… ty, vona a tobě. Ha, ha. Pěkný trojky… ale jako vomluvenka na ligovej zápas hochu hučení v kládě nestačí.“ Mára je přitloustlý a připlešlý zrzek, který mluví nejčastěji o kopulaci. Celá parta se ovšem domnívá, že ne z vlastní zkušenosti.

„No mám kámošku, no … ale nic vážnýho, fakt.“ Gripenovi už viditelně tohle téma není příjemné.

„A je hezčí než my?“ zeptá se Monika. „To bych se divila, takovej lumen zase Gripen není“, přisadí si Hoblovka a potáhne ze sparty. Monice se Gripen líbí, všichni to vědí a občas si z ní kvůli tomu utahují.

„Představ nám jí, ogare“, vloží se do hovoru Miky. Miky je štíhlý hezoun s jemnou tváří. Na rozdíl od Máry má velké množství praktických zkušeností.. Všechny holky by s ním strašně chtěly chodit, ale on jim vždycky ráno vysvětlí, že všechen svůj cit i věrnost věnoval Spartě a že možná zavolá. Většinou už nezavolá.

„Ty vole, Mikymu ne, ten ti jí hned vojede. Představ jí napřed mně, já si vohřeju jenom prstíček“, povídá Prstíček. Všichni už mají několik piv, takže se hlasitě chechtají. Nejvíc Prstíček.

„Tak dáme ještě pivo a jdeme se podívat na paní Gripenovou, co vy na to?“ ptá se Bohun. Je to nenápadný brunet s bradkou, který by za Spartu položil život. Bohun má rád zbraně a dělobuchy, jako přívěsek na klíče má obranný granát.

„Hele kluci, já nevím… už je docela pozdě“ snaží se Gripen odvrátit ten nápad.

„Fando, napiš nám to, my se ještě vrátíme“ říká Milánek vrchnímu. „Zvedáme se, jdem se podívat na ten zázrak“.

Gripen vyndá mobil a vytáčí číslo, jenže Milánek mu jej rychlým pohybem vyškubne. Když se hovor spojí, říká Milánek strohým hlasem: „Dobrý den, tady kriminální policie… je doma prosím vás inženýr Gripský?“ Odpověď kromě Milánka nikdo neslyší.

„Nikam neodcházejte, za chvíli jsme u vás. Všechno vám vysvětlíme na místě“, pokračuje Milánek a ukončí hovor. Vesele se šklebí.

„To jsi nemusel“, říká Gripen.

„Jasně že nemusel. Tak pojďte, jdem. Tví kamarádi se nemůžou dočkat, až uvidí důvod, proč nechodíš fandit, Gripene.“

Po třetím zazvonění otevírá opálená blondýnka. Velké zelené oči znepokojeně těkají z jednoho na druhého, až najdou Gripena.

„Rostí, co se děje? Je všechno v pořádku? Z tvého telefonu mi volal nějaký…“

„Ty vole Rostí, vona mu říká Rostí, no to mi ho vyndej. Rostí, Rostí, chodíš s kostí“ řičí Mára.

„Helenko, to jsou kamarádi co jsem ti o nich říkal. Já je pozval a chtěl jsem ti to zavolat, ale nějak to nedopadlo“ říká Gripen.

„Aha, tak pojďte dál“, usmívá se Helenka a celá parta se tlačí do Gripenova prostorného bytu 3+1, který kdysi dostal od rodičů k osmnáctinám. Monika nemůže odtrhnout svůj pohled z Helenčiny postavy.

„Tak co tu máš k pití, inžo?“ zajímá Prstíčka.

„Máme tu ještě karton plzní v plechovkách“, odpovídá místo Gripena Helenka. „To je pro takovou společnost asi málo, co? Tak si zatím udělejte pohodlí, já skočím do večerky pro další a pro nějaké oříšky.“ Bere si bundu a klíče a odchází.

Mezitím se společnost rozlézá po celém bytě. Jedna místnost je celá zařízená jako pracovna, s několika počítači a množstvím dalších přístrojů a nářadí. K Prstíčkově velkému údivu.

„Ty vole inžo Gripene, seš snad nějakej nerd nebo co? Co to tady máš? To je všechno nějaký tyvole hustý, ne?“

„Ty už jsi tady asi dlouho nebyl, co? No já si vzal z ústavu nějakou práci domů, například tady vyvíjím takovéhle robotky – chodí za světlem, nebo za zvukem, nebo za signálem z wifiny, dokonce mohou hrát na stole s mantinely fotbal. Řídí je kolektivní umělá inteligence“ Gripen vzal z krabice mechanického šestinohého pavouka a zapnul ho. Pavouk začal zmateně běhat v kruzích. Gripen poodstoupil a začal pískat. Pavouk se zastavil a začal se na místě točit, až byl čelem ke Gripenovi. Pak se rozvážně rozešel a zastavil se mu u nohou. “Čekám na vaše povely, pane”, ozvalo se z pavouka.

„Ty vole … ty seš bedna, Gripene. Škoda že je to všechno asi na hovno“, říká uznale Prstíček. “Spartě to k titulu nepomůže.”

„Ono nakonec je všechno na hovno“, říká Gripen s úsměvem. „Až na včely. Ty jsou na med.“

„A ten je taky na hovno“ šklebí se Mára, který mezitím přišel do místnosti.

„Možná by s tím šly simulovat historický bitvy“ navrhuje Bohun. „Já bych na ty pavouky přidělal nějaký malý děla, aspoň na poplašňák“.

Hoblovka s Monikou sedí v obýváku a něco si šeptají. Milánek stojí v ložnici před na zeď přitlučenou sparťanskou vlajkou a má zamyšlený výraz. Miky se hrabe v lednici.

Vrací se Helenka a nese dva kartony piv a krabici zákusků. Má trochu problém otevřít dveře, protože toho nákupu má plné ruce.

Miky zavírá lednici a chvátá jí na pomoc, v očích výraz svůdníka.. Bere od Helenky kartony piv, ale vrávorá pod nečekaně velkou tíhou. Jeho sexy pohled bere rychle za své, oči poulí urputným úsilím.

„S tímhle jsi šla z večerky a pak ještě čtyři patra do schodů? To seš nějakej Rambo, nebo co?“

„Vypadám tak?“ usmívá se Helenka, a rozhodně tak nevypadá. „Chodím do fitka, to jo, ale nijak to nepřeháním. Nabídněte si tady ty Pringlsky a oříšky a chovejte se tu jako doma“.

„Hele“, přichází s vážnou tváří Milánek, „zajímáš se o fotbal?“

„No Rostík to moc prožívá, tak to mně na něm imponovalo už od začátku. Já jsem taky sparťanka celým srdcem, po tátovi.“

„Umíš hymnu?“

Helenka se nadechne…

„Vstávejte rytíři, nespěte

Vzhůru do boje se chystejte

Železná košile – rudý dres

Vstávejte rytíři, ještě dnes…“

Postupně se přidává celá parta, všichni vstávají.

„Vstávejte rytíři, vyražte Soupeře na hlavu poražte SPARTA je věčná, je železná Vás čeká jen bitva vítězná Sví, jsme sví A koně máme rudý!!! Sví, jsme sví, a srdce sparťanský!!!“

„To je baba… ta mezi nás zapadne“ pronáší obdivně Prstíček. Monika se tváří kysele.

Milánek se nedá vyvést z míry. „Jak dopadla Sparta v Lize mistrů v ročníku 2002 – 2003?“

„To přeci nemůžeš po ní chtít“ vrtí hlavou Gripen. Milánek ho umlčí zvednutou rukou a dívá se dál tázavě na Helenku.

„Myslím že postoupila do třetího předkola“, říká Helenka a mírně se usmívá.

„Kolik má mistrovských titulů?“

„24 československých, 8 českých“.

„Tak už toho nechte a pojďte se napít“, říká Hoblovka. Milan má zamyšlený výraz.

Gripen se se zájmem dívá na Helenku. Ta se právě živě baví s Bohunem.

„No AK-47 je klasika. Ale mě fascinují neobvyklé typy, jako třeba ta ruská samonatahovací brokovnice IŽ MP 153. Zvlášť v tom černém plastovém provedení, tak něco takového bych moc chtěla jednou mít“. Bohun na ní hledí s rozšířenýma očima a pootevřenou pusou.

Přichází Miky.

„Mohla bys mi prosím tě ukázat, jak se ovládá ta mikrovlnka? Chtěl bych si ohřát párek.“

Jakmile jsou v kuchyni, Miky zavírá dveře. Chytá Helenku za ruku.

„Řeknu ti to na rovinu. Chtěl bych se s tebou vyspat. Bude se ti to líbit.“

“Nejsi náhodou Rostíkův kamarád?” ptá se Helenka.

“No tak dlouho se s ním zase neznáme”, culí se Miky.

Druhu ruku jí pokládá kolem pasu a začíná jí líbat. Ubíhá vteřina, dvě, tři. Helenka ho jemně odstrčí.

„Jseš moc príma a hezkej kluk, Miky. Ale já jsem zamilovaná do Rostíka. Tak se nezlob.“

Miky stojí jako tvrdé Y a připadá si jako debil. Helenka se usměje a políbí ho zlehka na tvář.

„Jestli si pořád ještě chceš ohřát párek, tak ta mikrovlnka se ovládá úplně stejně jako každá jiná“.

Mára s Prstíčkem sedí na pohovce s neklamnými příznaky vypitého alkoholu.

„SPARTA!“ zařve Prstíček.

„SPARTA!“ zazní z mnoha úst.

„Baník pičo!“ zvolá Helenka.

„Co to, ty krávo… co to bylo?“ vyskočí ze židle Milánek. „No co to bylo? Podívej se na mě když s tebou mluvím!“ Všichni ztuhnou a napjatě jej pozorují. Hoblovka se hystericky zasměje.

„Legrace“ říká Helenka s nevinným úsměvem. „To byla jenom legrace“.

„Takhle si se mnou nehraj“. Milánek jí kroutí ruku za zády a strká jí před sebou do kuchyně. „Se mnou si už nikdy nehraj.“

Gripen vstává, ale Prstíček s Mikym ho chytí a zatlačí zpátky do židle. „Neblázni, nebo tě Milan vykuchá. Jí nic neudělá.“ Gripen sebou škube, ale zůstává sedět. Na tváři má znepokojený výraz.

Milánek za sebou zavírá dveře do kuchyně.

„O co ti jde? Kdo jseš? Co to zkoušíš?“ Milánek otáčí Helenku čelem k sobě a druhou rukou jí chytá pod krkem.

„Nevím o čem mluvíš“ sípe Helenka. „To byla legrace. Nevím o co jde tobě“.

„Tak já ti to řeknu. Téhle partě retardů šéfuju já. Co řeknu, to se stane, rozumíš. Nejsem zvědavej na to, aby přišla nějaká kunda převlečená za barbínu a začala podkopávat mojí autoritu. S takovejma si umím rychle poradit“.

Helenka stojí a nic neříká. Milánek uvolňuje sevření krku a chytá Helenku za ňadro.

„A víš co… U nás má šéf právo první noci. Tu už jsem asi prošvih, ale to nevadí. I takhle to bude stačit. Otoč se a předkloň se.“

Helenka se otáčí, skoro jakoby tanečním pohybem, a najednou je to Milánek, kdo má ruku zkroucenou za zády a ve tváři výraz ohromení. Helenka dělá něco s jeho rukou a ohromení je vystřídáno bolestnou grimasou. „Au, co to kua… AU!“

Ozývá se chrupnutí a Helenka odstupuje od postavy, která se teď v předklonu kroutí bolestí.

„To bohužel nepůjde“, říká Helenka.

Helenka se vrací do obýváku. Na Gripenovi je vidět úleva. Ostatní to už tolik nevnímají, vypitá piva jsou znát.

„Heleno, ty máš voči jako dvě studánky!“ povykuje Mára.

„Jasně, jen do nich načůrat…“ mrká na něj Helenka šibalsky.

„Ježiš to je baba, já jsem se zaza, zamiloval“ blekotá Mára. Prstíček hlasitě chrápe na kanapi. Ostatní zírají skelným zrakem na dveře do kuchyně, ze kterých vychází Milánek. Netváří se vůbec šťastně a přidržuje si bezvládnou ruku. Hoblovka se k němu motá a projevuje starost.

„Seberte se kreténi, jdeme“ říká Milánek. Kope Prstíčka do nohou a ten se s polekaným chrochtáním budí. Milánek vrhá poslední pohled plný žiletek na Gripena s Helenkou.

Všichni hosté odcházejí.

Gripen leží v posteli. Dívá se se zalíbením na Helenku, která stojí u zdi ložnice.

„Vypni se“, říká jí Gripen.

„Aplikace Dívka snů se pokouší ukončit činnost systému. Pokud systém ukončíte teď, všechny změny v konfiguračním souboru budou ztraceny. Přejete si přesto pokračovat ve vypínání systému?“ ptá se Helenka.

„Ano“.

Helenka se mírně rozkročí a opře o stěnu, zavírá oči a přestává jevit známky života.

Inženýr Gripský usíná.